Mitterfirmiansreut. Od svých 15 let trávil Lothar Knaus každou zimu v lyžařském centru Mitterfirmiansreut. Dnes jako 52 letý upravuje rolbou sjezdovky pro tisíce lyžařů a zabezpečuje za pomoci sněhových děl perfektní sněhové podmínky. Vše začalo obsluhou na lanovce pro začátečníky za kostelem…
Je to silný partnerský vztah mezi Lotharem Knauasem a jeho rolbou. Již 40 let pracuje rodák z Vordermiterfirmiansreutu v Lyžařském centru Mitterdorf.
Stáli jsme každý den na vleku za každého počasí, vzpomíná Lothar Knaus na své začátky. Jako žák dělal brigády na zočátku 80. let o zimnch prázdninách na lanovce na kopci za kostelem. Podával kotvy lyžařům zavěšené na laně, které ho v pravidelném rytmu míjely. Tenkrát neexistovaly samoobslužné vleky ani lyžařské datové systémy. Skipasy byly papírové kartičky a za každou další jízdu přibyla dirka, když ji pan Knaus kleštěmi štípnul. „ Někdy jsem omylem štípnul i lyžařskou bundu lyžaře“, vypráví a směje se, „ především, když byly kartičky od sněhu s deštěm úplně rozmočené.“ Nikdo se tenkrát ale nerozčiloval.
Během těchto 40 let ve službách lyžařů se mnohé změnilo. Lyžařské centrum Mitterdorf se enormě rozrostlo – nejprve o dětský lyžařský areál (Junior-skicirkus) a bobovou dráhu s dopravním pásem. Pan Knaus převzal během jeho profesní dráhy již nejrůznější ůkoly v Mitterdorfu. Dlouhou dobu zodpovídal za vlek, působil při rozšiřování vleků a pomáhal při budování sedačkové lanovky a při instalaci prvních sněhových děl. V roce 1997 to byly tři. Ještě dnes zodpovídá za zasněžování sjezdovek-jen dnes zde je zde k dispozici 21 sněhových děl a vodní jedna nádrž.
Celou zimu je Lothar Knaus ve služební pohotovosti
K tomu upravuje Lothar Knaus od 14 let rolbou svahy v lyžařském centru: pět sjezdovek, Dětský lyžařský areál a bobovou dráhu. Minimálně čtyři hodiny jsou on a jeho kolegové v nasazení. Dva dny v práci, dva dny volno, taková je teorie. „ To se ale stále mění“, říká pan Knaus s úsměvem. „To se nedá nikdy naplánovat, přesto se přizpůsobíme“. Někdy trvá úprava povrchu déle, někdy vypadne kolega a jiný ho musí nahradit. On je v zimě stále dostupný pro všech pět kolegů: „Slovo Ne u nás nikdo nezná. To tak musí být, jinak by nic nefugovalo“, říká. Lothar Knaus bydlí v Vorderfirmiansreutu a je za pět minut u vleku, když je třeba. „ Když neděláš práci se zápalem a s radostí, tak to za nic nestojí.“ Dovolenou má až po zakončení sezóny.
Když padá sníh, sedí 52 letý pan Knaus již v raních hodinách v rolbě, aby byly všechny tratě sjízdné, jakmile se v 9 hodin u vleku objeví první nadšení lyžaři. Když napadne nový sníh, začína jeho směna již v 4.30 hodin. Ve dnech kdy svítí slunce a předpověď nehlásí sněhové přeháňky, připravuje Lotharovo team lyžařský areal na následující den mezi 16. a 20. hodinou. „ Pak v noci zmrznou stopy po rolbě“. Lyžaři tak mají k dispozici výborný trvdý povrch, který dlouho vydrží. „Bezprostředně po upravě rolbou tvoří sněhový povrch prašan“, vysvětluje pan Knaus.
Připravit sjezdovku na začátku zimy, ynamená pro pana Knause a jeho kolegy spoustu nočních směn.
Sněhové podmínky jsou letošní zimu v lyžařském centru Mitterfirmiansreut takřka perfektní, usuzuje profesionál: „mohly jsme už v listopadu a v prosinci na sjedovce vytvořit třiceticentimetrový podklad z umělého sněhu.“ Pak k tomu napadlo velké množství přírodního sněhu. Toto je optimální kombinace. Díky tvrdému podkladu z umělého sněhu nezledovatí a neztvrdne tak rychle povrch sjezdovky. Vyjádřeno slovy pana Knause: „Není sníh tak agresivní.“
„S rolbou kontrolujeme sněhová děla“, vysvětluje. „ To ti nikdo neuvěří, kolik to stojí práce.“ Znalosti a zkušenosti se zasněžováním získával postupně. Je vyučen zedníkem. „ Na rolbu potřebuješ jen řidičské oprávnění na osobní automobil“, sděluje. Nějaké speciální oprávnění neexistuje. „ Buď to pochopíš nebo ne.“ Pan Knaus hned doplňuje: „Stroj o síle 400 koní,to vyžaduje určitý cit!“
Jízda s rolbou: „Ta ti přechází do krve“
Kdo sedí vedle něho v tomto pásovém vozidle, okamžitě pozná, co tím míní. Nepatrný pohyb volantem, připomínající Joystick a už uhání tento silný povoz po sněhu. Nepatrný chybný pohyb volantem stačí, aby se dostal mimo cestu. Ještě se ale nikdy nic nestalo, ujišťuje pan Knaus. Není to jen jeho řidičským uměním. Zná areál „jak své boty“: Nemůžeš to zde jen tak projet, musíš přesně vědět, kde je třeba zpomalit“, říká. Má přehled, kde jsou pod sněhem ukrýté velké kameny. „ To máš hned v krvi.“ Lothar Knaus: „Vyrostl jsem zde“.
Od té doby, co nabízí Mitterdorf také lyžařský training za umělého osvětlení na Kißlinger-vleku a večerní lyžování na Kirchberg vleku, má posádka pana Lothara Knause o něco víc povinností. „Práce nikdy nekončí“, míní a směje se. To je ale také jeho přáním, protože po téměř čtyřiceti letech služby na sjezdovkách v Mitterfirmiansreutu vůbec nepomýšlí na konec. „Tato různorodá práce s tímto kolektivem lidí mě těší“, říká. „Vyrostl jsem v tomto lyžařském středisku.“ Už jako dítě chodil denně pěšky tři kilometry z Forderfirmiansreutu do lyžařského centra s lyžemi v podpaží. Rozloučení bude pro něho jednou velmi těžké, toho si je už dnes vědom.
Sabine Simon
