Zwiesel. “Někdy jsou jednání velmi vzrušená, jindy docela klidná, řekl nedávno ředitel Národního parku Dr. Franz Leibl v rozhovoru pro Hog’n. Měl přitom na mysli hlavně diskuse s „Občanským hnutím na ochranu Bavorského lesa“. Ale co je vlastně podstatou jejich kritiky Národního parku Bavorský les, která naposledy směřovala proti plánovanému vymezení nových přírodních zón? Jaké představy má spolek, který vzešel z občanské iniciativy proti rozšiřování národního parku v jeho severní části v polovině devadesátých let? Jak si vlastně skupina lidí okolo předsedy Huberta Demmelbauera národní park představuje? Internetový magazín “da Hog’n” se pokusil společně s osmašedesátiletým předsedou spolku a někdejším ředitelem Lesního úřadu Zwiesel tyto otázky zodpovědět.
Předseda “Občanského hnutí na ochranu Bavorského lesa”: Hubert Demmelbauer z Zwieselu.
Pane Demmelbauere, jaké cíle sleduje “Občanské hnutí na ochranu Bavorského lesa”?
Naším přáním je, aby Bavorský les, jako přírodní zalesněná oblast, zůstal natrvalo zachován co nejvíce nedotčený. Chceme, aby byly lesy Národního parku spravovány při dodržování platných zákonných ustanovení, aby mohly plnit svou roli v oblasti ochrany a kvality života. Patří sem především ochrana biologické rozmanitosti, zajištění vyrovnaného hospodaření s vodou a speciálně také podpora cestovního ruchu a rekreace. Občanské hnutí nechce, aby byl les zcela ponechán sám sobě, jak to požadují takzvaní „ochránci procesů“. S jejich požadavky nesouhlasíme, protože pokračující zdivočení krajiny s nejistými výsledky neodpovídá poslání národního parku. Naše cenné přírodní dědictví bychom měli pro budoucí generace uchovat spíše vlastní péčí. Toho lze dosáhnout pouze za podmínky, že se budou provádět alespoň minimální regulační zásahy tam, kde je to pro zachování biologické rozmanitosti nezbytné.
“Zajistit rozmanitost lokálními zásahy”
Je tedy Váš spolek do značné míry zastáncem lesního hospodaření?
To nelze říci takhle obecně. Ovšem, že jsme pro to, aby vlastníci o své lesy pečovali důsledně a v souladu se svými povinnostmi podle zákona. Na druhé straně je však národní park chráněné území, kde je plánovité hospodářské využívání vyloučeno. Sice musí být i tady – jak už bylo řečeno – pomocí cílených minimálních zásahů zajištěna rozmanitost, nesmí se však jednat o hospodaření, jehož hlavním cílem je finanční zisk.
“Nechat přírodu přírodou” – s tímto mottem národního parku úplně nesouhlasíte?
Přísné dodržování tohoto principu je v rozporu se směrnicemi Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) pro chráněná území i s právními předpisy o ochraně přírody v Německu a Bavorsku.
Počátky občanského hnutí sahají k iniciativě proti rozšiřování území národního parku v jeho severní části v polovině devadesátých let. To byla asi nervy drásající doba?
“Kůrovec zničil staré vzrostlé lesy. Právě tomu chceme na novém území zabránit.” Screenshot: bayerwald-schutzverein.de/da Hog’n
Naprosto. V roce 1995 usiloval Svaz pro ochranu přírody pod vedením Huberta Weinzierla o rozšíření Národního parku Bavorský les. Jeho odůvodnění znělo: Chráněné území je příliš malé, Národní park Bavorský les o současné rozloze 13.000 hektarů praská vzhledem k 1,3 milionu návštěvníků ročně ve švech. Odpovědní lidé si chtěli rozšíření sami sobě nadělit jako dárek k 25. výročí existence národního parku. Ve stejné době se však na starém území mohutně rozmohl kůrovec. Celé kilometry čtvereční lesa odumřely, bylo to hrozné. Naše iniciativa chtěla zabránit tomu, aby se totéž opakovalo na plánovaném rozšířeném území parku, proto jsme se postavili proti rozšíření.
Jako lesník jste tedy tehdy bojoval proti vrchnosti?
Tehdy jsem byl vystaven velkému tlaku, protože jsem jako ředitel Lesního úřadu Zwiesel poukázal na to, jaké důsledky by mohlo mít rozšíření pro nová území. Po dvou letech plných dohadů a diskusí bylo o rozšíření národního parku v roce 1997 rozhodnuto Bavorským zemským sněmem – a to se speciálními pokyny pro ochranu lesa.
“Rozhodnutí bylo přijato proti vůli obyvatel”
A to?
Ve staré části národního parku byly na počátku osmdesátých let vymezeny velké zalesněné oblasti, které byly zcela ponechány samy sobě – takzvané „lesní plochy rezervací“. Pojem „přírodní zóny“ byl vynalezen až později! Tyto rezervace měly sloužit k zajištění a obohacení přírodního potenciálu. To se však nepodařilo. Právě naopak. Kůrovec tyto staré a ekologicky cenné horské smrkové lesy zničil. A přesně tomu bylo nutné v rozšířeném území zabránit. Proto Bavorský zemský sněm rozhodl, že je nutné v období do roku 2017 zabránit šíření kůrovce do vysoce položených lesů mezi vrcholy Falkenstein a Rachel. V roce 2007 bylo rozhodnutím ministerské rady období boje proti šíření kůrovce prodlouženo na 30 let – tedy do roku 2027.
Vyšla z toho tedy tehdejší občanská iniciativa a dnešní spolek jako vítěz?
Nikoli. Je to obzvlášť hořké zklamání: Národní park byl rozšířen, ačkoli se proti rozšíření vyslovilo mnoho obyvatel i obcí. Nejdřív ohlásil ministerský prezident Stoiber, že národní park nebude rozšířen proti vůli dotčených obyvatel. Nakonec však Bavorský zemský sněm rozhodnutí o rozšíření přeci jen přijal – s odůvodněním, že národní park nepatří jen místním, ale všem občanům Bavorska. Velkým zklamáním pro nás bylo to, že správa národního parku začala již krátce po rozšíření vyčleňovat takzvané „přírodní zóny“, mezi nimi i velkou plochu ve vysokých polohách lesa východně od Buchenau, kde se pak mohl kůrovec neomezeně šířit. Dnes jsou již rozsáhlé oblasti původního vysokého lesa po žíru kůrovce odumřelé.
“Měla tam vzniknout lesnatá oblast plná staletých stromů. Bohužel se to nestalo.” Foto: Hog’n-Archiv
Jak se dnes díváte zpět na tuto dobu?
Byla to válka (s důrazem). Když tehdejší ministr pro výživu, zemědělství a lesnictví Reinhold Bocklet ve Zwieselu představoval plány na rozšíření parku, byl ochoten mluvit pouze pod policejní ochranou
Proč občanská iniciativa po vyčlenění nového území ve své činnosti pokračovala – nově už jako spolek?
Chtěli jsme se jako „Občanské hnutí na ochranu Bavorského lesa“ zasadit o to, aby byl národní park spravován v souladu s pokyny Bavorského zemského sněmu podle jeho rozhodnutí z července 1997. Nejsme odpůrci národního parku, jak se neustále dokola tvrdí. My pouze trváme na tom, aby byl Národní park Bavorský les veden podle směrnic IUCN jako chráněné území kategorie II Národní park a nikoli přeměňován na Území divočiny kategorie I.
Toto téma se táhne až do současnosti. Nedávno se mohutně diskutovalo o vymezení nových přírodních zón.
Z našeho pohledu je vymezení přírodních zón ve vysokých polohách jasným porušením předpisů národního parku.
Dařilo by se Bavorskému lesu bez národního parku lépe?
To nemohu posoudit. Myslím si, že jsme s národním parkem propásli velkou příležitost, totiž vytvořit atraktivní chráněné území, jaké je v Německu jedinečné. Měly by zde růst lesy, ve kterých se stromy dožívají stovek let a dosahují rozměrů, jak jsme je znali jen ze starých časů. To bylo nám domorodcům v době vzniku národního parku slibováno! Bohužel se tento cíl odsouvá stále více do dálky. Za dvacet let budou moci naši potomci lépe zhodnotit, jaký užitek přinesl národní park Bavorskému lesu.
“Není snad náš národní park uznaným chráněným územím?”
Proti Vašim požadavkům se nejvíce staví ředitel národního parku Franz Leibl.
Ředitel národního parku se se svými požadavky na vymezení přírodních zón ve vysokých polohách lesů nedrží předpisů, které stanovuje zákon o národním parku. Jeho předchůdce ještě dokázal důrazně vysvětlovat při jedné informativní návštěvě členů Bavorského zemského sněmu u Falkensteinu na jaře 2010, že odlesněné plochy ve vysokých polohách nelze vymezit jako přírodní zóny, protože to do roku 2027 zakazuje právní předpis. A teď už to najednou nemá platit! Ohrazuji se proti tomu, aby se právní předpisy vykládaly volně podle libosti.
“Ředitel národního parku se se svými požadavky na vymezení přírodních zón ve vysokých polohách lesů nedrží předpisů, které stanovuje zákon o národním parku.”
V rozhovoru pro Hog’n uvedl Dr. Leibl, že národní park bude uznán teprve tehdy, až budou 75 procent plochy tvořit přírodní zóny.
Tvrzení Dr. Leibla je mylné a lze je snadno vyvrátit. Chráněná území na celém světě jsou od roku 1962 v pravidelných odstupech evidována OSN podle kritérií Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) a od roku 1993 tříděna do kategorií. Nejnovější soupis chráněných území světa pochází z roku 2014. Národní park Bavorský les je v seznamu uveden od roku 1973 do roku 2014 jako národní park – od roku 1993 jako národní park kategorie II podle IUCN. Podíl plochy přírodních zón v Národním parku Bavorský les nemá pro jeho klasifikaci jako chráněného území kategorie II (národní park) žádný význam.
“V opačném případě je naprogramováno masové napadení kůrovcem”
Nahlédněme přes hranici. Český Národní park Šumava má trochu jiné představy než jeho německý protějšek. Jaký na to máte názor?
Také Národní park Šumava je podle mezinárodních kritérií uznaná chráněná oblast kategorie II podle IUCN, ačkoli tam podíl ploch, které u nás nazýváme přírodními zónami, představuje pouze 13 procent. V Národním parku Šumava se již řadu let v době různých vlád zápasí o vytvoření plánu managementu. Po velkoplošném odumření lesů ve vysokých polohách podél hraničního hřebene v důsledku kůrovcové kalamity byl zintenzivněn boj s kůrovcem s cílem zachránit Šumavu.
To tedy přesně odpovídá vaší představě.
Rozhodně má smysl zpracovat po vichřici polomy. V opačném případě je předem naprogramováno masové přemnožení kůrovce. Časem by zničil i zdravé lesní porosty v okolí.
“To, že chtěl ředitel národního parku prosadit jednorázové velkoplošné vymezení přírodních zón ve vysokých polohách – aniž by se na to ptal Zemského sněmu – nemohl zemský rada akceptovat.”
To je vlastně logická věc.
Existuje přehled veškeré těžby dřeva v Národním parku Bavorský les. Z něj je zřejmé, že v letech 1995 až 2013 včetně bylo vytěženo téměř 1,6 milionů metrů kubických dřeva. Z toho na polomy připadalo 22 procent vytěžené masy, na porosty napadené kůrovcem 60 procent! Objem škod na dřevě, ke kterému došlo v přírodních zónách, není součástí této statistiky. Postupující rozklad lesů v přírodních zónách – v současnosti zaujímají 58 procent plochy národního parku – je znepokojivý.
“Krásná krajina Bavorského lesa je poklad”
Během diskusí o rozšíření přírodních zón se k vašem spolku připojil zemský rada Michael Adam z Regenu. To je velké uznání Vaší práce, ne?
Především to pro mě bylo velké překvapení. Protože zemský rada Michael Adam se po svém zvolení na místo zemského rady jasně přihlásil ke své povinnosti, jako člen resp. předseda komunální rady národního parku důsledně dodržovat a naplňovat předpisy zákona o Národním parku Bavorský les. Součástí toho bylo i splnění paragrafu 12a, který byl do zákona o národním parku doplněn dodatečně rozhodnutím ministerského rady ve Stoiberově vládě: Do roku 2027 má být 75 procent území národního parku přeměněno na plochy, ve kterých nebude člověk do vývoje žádným způsobem zasahovat! To, že chtěl ředitel národního parku prosadit jednorázové velkoplošné vymezení přírodních zón ve vysokých polohách – aniž by se na to ptal Zemského sněmu – nemohl zemský rada akceptovat. Odmítl plán správy národního parku, který chtěl vymezit téměř 20 kilometrů čtverečních lesních ploch převážně ve vysokých polohách během jediného roku jako přírodní zónu. To nás velmi potěšilo.
Závěrečná otázka: Jak vidíte budoucnost Bavorského lesa?
Musíme využít všech možností, abychom uchovali to, co ještě z původního přírodního lesa zůstalo nedotčeno. Krásná krajina Bavorského lesa je poklad, o který se musíme pro své spoluobčany i potomky pečlivě pečovat. Národní park by měl jako dříve všem svým návštěvníkům nabízet podněty a odpočinek.
Doufejme tedy v to nejlepší. Vše dobré a mnohokrát děkujeme za rozhovor.
Rozhovor: Helmut Weigerstorfer/www.hogn.de
DAS KÖNNTE DICH AUCH INTERESSIEREN...
Rozhovor s řediteli národních parků Leiblem a Hubeným (2): Na společnou budoucnost
Kritiker Demmelbauer: Hatte Nationalpark-Erweiterung keinen touristischen Nutzen?
Waldwildnis – weltweit? Hubert Demmelbauer kontert: „Unser Ziel ist Sicherung der Lebensvielfalt“
Knaus Týdne: KOUZLO MRAKU NAD CHALUPSKOU SLAŤÍ
