„Sblížit Česko a Bavorsko a prohloubit vztahy“

Kubova Huť/Vimperk/Neureichenau. Poté, co jsme na druhé straně státní hranice navštívili malý, ale slušný festival v Nahořanech, jsme našli zálibu v našich českých sousedech. Jaký je vlastně „Šumavan“ a co si myslí? Tato otázka nám nedala spát, vždyť se přeci jedná o naše přímé sousedy. A pak jsme konečně měli možnost strávit příjemný večer ve společnosti dvou opravdových Čechů: Marek Matoušek je zubařem ve Vimperku a ve volném čase se (velice profesionálně) stará o internetové stránky: www.sumava.eu. Přečetl si naši reportáž o festivalu, poté se ozval naší redakci Da Hog`n a pozval nás do restaurace “pod Boubínem” do Kubovi Huti. Spolu s ním přišel Rudolf Baloun, jeho známý a kamarád, který je doktorem v Neureichenau. Rudolf Baloun měl vlastně sehrát „pouze“ roli tlumočníka, protože si Marek nebyl jistý svými znalostmi německého jazyka – jak se však vzápětí ukázalo, jeho pochyby byly zcela bezdůvodné. Během tohoto večera jsme poznali dvě opravdu všestranné osobnosti a nabyli pocitu, že: Hranice jsou už dávno volné – člověk je jen musí chtít překročit…

Rudolf Baloun und Marek - zwei Freunde, Ärzte, grenzüberschreitende Denker.

Rudolf Baloun (vlevo) a Marek Matoušek – dva kamarádi, dva doktoři, dva přeshraniční filozofové

„Odbourávat předsudky lze pouze vzájemnou komunikací“

Zwischen Freyung und Vimperk, direkt an der Hauptstraße 4, der Verlängerung der B12 auf tschechischer Seite, liegt Kubova Huť, ein ziemlich kleiner Ort mit eindeutig touristischer Ausrichtung. “Pod Boubínem” (vom Wortstamm: Boubin) heißt die Pension mit Wirtschaft, in der wir uns mit den beiden Ärzten treffen wollen. Wir entscheiden uns dafür, draußen zu sitzen, die Luft ist waldig-würzig und wir nehmen Platz auf einer lustigen Viererschaukel mit Überdachung. Wir sind ausnahmsweise zu früh dran – Rudolf ist es aber auch. Und kurz darauf trudelt auch Marek ein. Beide sind jünger, als wir uns vorgestellt haben – Rudolf ist 35, Marek 37.

Kubova Huť je malá vesnička s výrazně turistickým zaměřením a nachází se mezi Freyungem a Vimperkem přímo na hlavní silnici č. 4, navazující na silnici B 12 z německé strany. Penzion a restaurace, ve které se chceme sejít s našimi doktory, se jmenuje “Pod Boubínem”. Rozhodli jsme se zůstat venku, kde vzduch voní po lese a bylinkách, a usadili jsme se na legrační zastřešené houpačce pro čtyři osoby. Mimořádně jsme dnes dorazili o něco dříve, než bylo domluveno – Rudolf ale také. A krátce na to přichází i Marek. Oba dva jsou mladší, než jsme si je představovali – Rudolfovi je 35 let, Markovi 37.

Nálada je hned uvolněná – jsme zvědaví jeden na druhého a před naším rozhovorem si objednáváme ještě něco k jídlu. Rudolf je vegetarián a objednává si špenát – Marek si dává řízek. Oba doktoři říkají, že vedou zdravý život. Tento se podle nich odehrává na třech různých úrovních, na úrovni tělesné, psychické a sociální. Do té sociální složky patří společenský život, vztahy a propojenost s ostatními lidmi. „Bavoři a Češi mají ty samé problémy. Odbourávat předsudky lze pouze vzájemnou komunikací“, tvrdí Rudolf.

Rudolf: „Také v Čechách existují tvrdohlaví Šumavané“

triccervecOba muži mluví ze své vlastní zkušenosti. Oba studovali v Praze. Rudolf pracoval posléze ve Weidenu a v Řezně, poté si otevřel soukromou ordinaci v Neureichenau. Pracuje jako internista, praktický lékař a lékař záchranné služby a zná již dobře místní lidi. „Lidé zde nejsou jiní než v Čechách, kde se také najdou opravdoví tvrdohlavci. Myslím si, že vlastnosti, zvyky a obyčeje Čechů a obyvatel Bavorského lesa (tzv. “Waidlerů”) jsou si více podobné než ty mezi obyvateli Hamburku a Berlína.” Když přejíždí přes hranici, už to ani nevnímá. “Už ji nevidím. Je to ta samá krajina. Šumava je jeden společný region.“ A dodává: „Přesto by si měl každý zachovat svou vlastní identitu. Musíme si vážit svobody – ta se stala ještě větší, než byla. Je úžasné žít v této době, v tomto regionu.“ Tento blonďatý, štíhlý muž má bdělé oči; vrásky od smíchu svědčí o jeho humoru a jeho přátelské vystupování je velmi příjemné.

Marek: „Čechům chybí ještě stále společenská zralost“

Marek je zubařem ve Vimperku a společně se svou ženou a svou matkou vede ordinaci s celkem 22 zaměstnanci. Dějiny jeho země ho samozřejmě velmi ovlivnily. Tvrdí: „V Čechách je hodně klientelismu.“ Proto má potíže s tím, aby byly jeho internetové stránky www.sumava.eu lidmi akceptovány. „Lidé ještě nedozráli tak, aby uznali vynaložené úsilí. Západoevropané mají oproti nám v tomto ohledu 25 let náskok. Čechům chybí společenská zralost“, vypráví s lítostí v hlase. Moci svobodně vyjádřit svůj názor je pro Marka velmi důležité. Přemýšlí dál – Marek má neobyčejně vysoké IQ, se kterým boduje v české lize vysoce nadaných lidí. Rudolf nám o tom vypráví – Marek sám je příliš skromný. Chce prostě jen vyjádřit svůj názor, přitom ze sebe ale nedělá nikoho důležitého. Opálený 37-letý Marek víří nápady, napojuje rychle jednu myšlenku na druhou, v očích mu jiskří, a uličnicky se usmívá. Tento muž ztělesňuje kreativitu a zdravou tvořivost.

Barrieren durchbrechen mit einer grenzüberschreitenden Wanderung bei Haidmühle - die Aktion soll noch heuer im kleinen Kreis wiederholt werden. Der Mann mit dem roten Megaphon ist Rudolf.

Probourávat bariéry při přeshraniční procházce u Haidmühle – tato akce by se měla v tomto roce ještě jednou v malém stylu zopakovat. Muž s červeným megafonem je Rudolf. Foto: Marek

Oba muži se poznali přes Markovo internetové stránky sumava.eu. Rudolf se kriticky vyjádřil k jednomu příspěvku – a už byli v hovoru. Společně přemýšleli o tom, jak odbourat hranice v hlavách lidí, jak odstranit předsudky. A rozhodli se uspořádat společnou přeshraniční procházku u Haidmühle. Společně s nimi se na cestu vydali také faráři z Čech a Bavorského lesa. Rychle se našly společné zájmy a témata, jako např. léčivé byliny. Také společně zpívali písničky. „Měli jsme radost – rozdíly mezi lidmi tam prostě žádné nebyly. A úplně nejmenším problémem byla jazyková bariéra, kterou jsme ale snadno překonali”, vypráví nadšeně Marek. Tato procházka by se měla v září zopakovat – v malém kruhu, pro přátele.

„Když chce člověk změnit svět, musí změnit nejdřív sám sebe“

sedmadcervec4Oba dva chtějí více uvědomělosti. Svět konzumu – vidí problematicky. Rudolf si myslí, že to v Německu není úplně tak špatné.“ V Čechách není neděle, svátek, neexistuje zavírací doba. Můžete nakupovat bez omezení. To je oblbování lidí. Supermarkety doslova pohlcují lidi.“ Kriticky srovnává rozdíl mezi kvantitou a kvalitou. Kvalita potravin, oblečení – a všech ostatních produktů – neustále klesá. Konzumní teror si vysvětluje jako postkomunistický syndrom společnosti. Přesto podle něj svítá na lepší časy: „Teď jsme úplně dole. Ale postupně naše úroveň stoupá ….“. Jako příklad uvádí oba muži stoupající počet biozemědělců. Podobnou nemoc pozorují také v Německu. Marek a Rudolf si nestěžují, pouze stanovují společenskou diagnózu a předepisují „recept“, který zní jednoduše: více uvědomělosti. „Člověk nemůže změnit svět. Jen když se člověk sám změní – pak se změní i svět.“

„Proč nemůžeme být prostě přátelé? Jsme svobodní…“

Začít u sebe. Skutečně individuální myšlenka dvou mužů, kteří se narodili v komunismu. Během jejich dětství byli zvláště ovlivněni zvyklostmi na druhé straně želené opony. Markovo odlišnost tkví v jeho rodině: „Můj děda byl lesníkem – pomáhal lidem přecházet hranici.“ Za to musel jít na 18 let do vězení. „Žádný div, že si moje rodina cení evropské svobody…“ A vypráví dále: „Na některých místech na hranici byly vidět za dobrého počasí Alpy. Lidé tam chodili, protože měli pocit, jakoby se blížil obrat. Cítili svobodu.“ Dnes je svoboda realitou – a přesto mají lidé na obou stranách hranice stále ještě v sobě pocit rozdělenosti. „Už je to vše 25 let pryč. Proč nemůžeme být prostě přáteli. Jsme svobodní.

Další webkamery na bavorské straně – hledají se partneři

sumava

Sumava.eu – počasí, životní styl, zdraví a nezávislost. Screenshot: da Hog´n

Sumava.eu je Markovo osobní svobodomyslný projekt, kterým chce zprostředkovávat své názory a své zájmy. Denně tak dosahuje návštěvnosti více jak 3,5 tis. lidí. Jeho profil na Facebooku se líbí téměř 27 tis. lidem. Sumava.eu existuje dva roky – dříve běžely tyto stránky čtyři roky pod vimperk.eu, než si na tuto doménu dělalo nárok město. Počasí – je hlavním tématem na těchto stránkách. „Již více jak 30 let zaznamenávám denně počasí“ vypráví Marek. „Mě už jako dítě zajímalo vše do úplného detailu – i velikost dešťových kapek či sněhových vloček.“

Jeho snem bylo odjakživa automatické sledování počasí. 2008 se mu tento sen splnil v podobě vlastní meteorologické stanice s webkamerou. Dnes ukazuje 20 webkamer, co se děje v české přírodě – a mnohé meteorologické stanice zaznamenávají sluneční záření, srážky, vítr, vlhkost vzduchu atd. Navíc Marek spolupracuje s jedním z nejznámějších lovců mrazů – více jak 40 let loví Antonín Vojvodík mrazy. Také s Lukášem Ronge, lovcem bouřek a tornád je Marek v kontaktu. A amatérský meteorolog Ivoš Rolčík je pomyslným srdcem sumavy.eu, říká Marek. Proč se on sám nestal meteorologem? Krčí rameny, neví přesně proč. „Jako dítě jsem téměř vyrůstal v zubařské ordinaci mé maminky – byl jsem tedy od mala spojen se zubařinou.“

webcams_suamava.euAktuálně hledá Marek další lokality pro jeho meteorologické stanice a kamery – klidně také na bavorské straně. „Důležitá je vysoká poloha, ideálně severo-východním směrem. Partneři obdrží výsledky samozřejmě zdarma a přímo na jejich domovskou stránku,“ říká Marek. (Máte-li zájem,ozvěte se prosím týmu Hog´n: emailem na info@hogn.de.)

Markovo Motto: „Dělej vše, jak nejlépe umíš“

Od roku 2013 je také zdraví se všemi jeho aspekty hlavním tématem na stránkách sumava.eu. Dále se má toto téma rozšířit o oblasti potravin a životního stylu. „Těmito zásadami se řídí i jeho ordinace“ říká Rudolf o postojích Marka. On s tím souhlasí: „Bez práce nejsou koláče. S klientelismem se člověk nikam nedostane. Mně je nezávislost nadevše důležitá.“ Marek přiznává, že je perfekcionalista a prozrazuje i svůj recept na úspěch: „Člověk si musí v životě určit priority a své úkoly precizně a soustředěně plnit.“ Jeho motto zní: „Dělej vše, jak nejlépe umíš.“

sestadcervec10To nejlepší nabízí i Rudolf ve své ordinaci na úpatí Třístoličníku. To se mu potvrzuje tím, že k němu nyní přícházejí i čeští pacienti. „Kvalita, osobní a odborný přístup jsou všemu základem“ chválí Marek svého kolegu. Ten to přijímá se skromností a filozofuje raději o svobodě, která je oběma tak důležitá a nám z Bavorska tak připomínají stav, který pokládáme za samozřejmost – a proto jej možná příliš málo vnímáme a vážíme si jej. Rudolf je velkým fanouškem Václava Havla: „Havel řekl: ´Láska musí zvítězit nad nenávistí.´A pozval Dalai Lamu. Těmto skutečnostem se mnozí vysmívali – ale on to vystihl přesně.“

„Je to jako s lesem a lýkožroutem – potřebuje to čas“

Když Rudolf mluví, má velice milý a malý akcent, který sem tam připomíná švýcarskou mluvu. Jeho němčina je téměř perfektní. I Marek mluví obdivuhodně dobře německy – jen sem tam zápasí se slovíčky a výrazy a prosí svého kolegu, aby ještě lépe vyjádřil to, co myslí. Oba ovládají řeč svého souseda – ale my nemluvíme vůbec česky. Proč je to tak? „Český jazyk je všeobecně řečeno prostě těžší na učení“ míní Marek. A spekuluje dále: „Kdyby bývaly vládly jiné poměry a Česko by bylo tou úspěšnější zemí, bylo by to možná naopak. To by se možná dnes více Němců učilo češtinu.

Marek (links) und Rudolf: Bald kommen sie uns in Freyung besuchen.

Marek (vlevo) a Rudolf: Brzy nás navštíví ve Freyungu.

Rudolf to vidí trochu jinak: „Nikdo nezná přesné počty – já moc nevěřím tvrzení, že více Čechů mluví německy, než naopak. Neboť hodně lidí v bavorských penzionech umí alespoň trochu česky. Navíc znám mnohé Rakušany, kteří se tento jazyk učí. Na druhé straně nabízí Německo mnohem více pracovních příležitostí pro Čechy, a proto se oni učí spíše německy.“ Rudolf nevidí ale celkově jazykovou bariéru tak kriticky. „Je to jako s lesem s lýkožroutem. Nic není mrtvé, rodí se nové. Ale potřebuje to čas. Člověk musí být trpělivý. „Marek doplňuje: „My chceme sblížit obě země a prohloubit vztahy mezi Bavorskem a Českem. K tomu potřebujeme dobré a nezávislé lidi.“

Dva opravdoví Evropané, kteří myslí zcela bez hranic

Silný déšť nás nyní zahnal do předsálí restaurace, kde jsme se pohodlně usadili na červenou pohovku. Řízky jsou snědeny, stejně tak i Rudolfův špenát a i později objednané plněné kynuté knedlíky s borůvkovou omáčkou, máslem a smetanou. Když jedeme domů, je nám dobře po těle. Cítíme ale, že nám ze sociálního hlediska ještě něco chybí i pro dobrý pocit na duši. Rudolf a Marek to zvládli. Jsou opravdovými Evropany, kteří myslí zcela bez hranic. Jsou to chytří lidé s obrovským společenským vědomím. Brzy nás navštíví ve Freyungu. Moc se na ně těšíme!

Eva und Stephan Hörhammer

Print Friendly, PDF & Email
Da Hog'n geht um!
Ja, uns gibt's kostenlos. Und ja, wir sagen: Gern geschehen. Das Online-Magazin "da Hog'n" ist ein Angebot im Netzwerk der freien Presse. Wer den "Hog'n" und dessen Berichterstattung mit ein paar Cent oder gerne auch mehr unterstützen möchte, kann dies gerne tun: Ganz einfach per Paypal!

Dein Kommentar

Kommentar eintragen